10. Cable Carril, San Juan, Tunuyán

13.1
Cable Carril Al Famatina v Chilesitu, 36 km lanovka, která nás zaujala na mapě, a k jejíž horní stanici jsme se včera snažili dostat po horské cestě, je ve skutečnosti lanová dráha postavená v roce v letech 1901-1905 ke zlatému dolu La Mejicana, ktery se nacházi ve výšce 4200 mnm na hoře Cerro Famatina.
Je to neuvěřitelná stavba. 292 věží, 8 sekcí a 9 stanic, z nichž každá zajišťuje pohon sekce pomocí parního stroje.
A víte, co je na ní mimo jiné zvláštního? Byla celá vyrobená v Lipsku, u firmy Adolf Bleichert & Co a v rozmontovaném stavu dovezena před půl světa. To je něco. A pak že svět je malý až v současnosti.
Ve stanici I. Nacházíme malé muzeum, ve kterém nám milá paní řekla velkou spoustu informací o dole a lanovce. Škoda, že jsme jí nerozuměli. A také vlastní základní stanici s výsypkami a spoustou vozíků.
Lanová dráha ukončila provoz v roce 1925 po ukončení těžby v dole La Mejicana. Moc rentabilní asi nebyla, protože se nikdy nepodařilo naplnit její kapacitu, která byla až 25000 tun rudy měsíčně. Vozili se max 12000 tun.
Autem je dostupná ještě stanice II. Asi 8 km daleko od stanice I. Silnice k ní vede podél lanové dráhy a je to docela zážitek po ní jet.
Po exkurzi se přesouváme do 160 km vzdáleného Gundacolu. Dost se těším, protože se mi povedlo najít kemp u místního vinaře a tak předpokládám víno, zpěv a dobroty. Cestou jsme narazili na pár moc hezkých míst.
Ale to zklamání... V "kempu" máme na výběr louku bez stínu, hřiště nebo betonovou podlahu pod střechu. Bereme hřiště.
Víno prý má a večer dodá.
Odjíždíme pro zásoby a měso jak po vymřeni. Jen v boudě turistických informací je slečna, která nás navádí na jediný otevřený obchod, kde mají prd. Kupujeme rajčata a cibuli a nějaký salám. K tomu tousťák a housky, které podle prodavačky nejsou sladké. Jsou.
Ještě že mají čipsy a polévku v pytlíku.
To bude večeře.
Vracíme se zpět a hřiště je obsazeno hopsajícími ženami. Zřejmě se syn majitele živí pořádáním fitnes sedánků pro veřejnost. Že nemáme kam postavit stany nevadí. Však oni odejdou. Honzík nám hned předvádí, jak vypadá fitko u něj doma…
Horší je, že součástí fitnesmejdanu je i posilovna v nenápadné garáži hned vedle místa, kde sedíme. Už si nevzpomínám, co je to přesně napsáno u Michala v BetterFitnes v Chebu o hlasité hudbě, ale to, co si poušti dneska ke cvičení mladí, je pro mě skoro nekonzumovatelné. Michal mi pouští ACDC nebo Metalicu. Je na mě hodný.
No a představte si to moderni, a ještě ve španělštině. Uff. Při vaření, při konzumaci... pak už jsem to nevydržel a mile jsem požádal. A šlo to.
Po večeři jsme toužebně vyhlíželi vinaře, který se ale nijak nesnažil zásobit nás vínem. Mezi tím se ale z města začal ozývat tlukot bubnů. A neustával. Honzík to nevydržel a vydal se tam.
Když už jsme čekání na víno skoro vzdali, přišel nějaký jiný strýc a nechal se ukecat.
Přinesl víno červené. Zřejmě zrovna vytažené ze sudu. Ale takový slaďák jsem snad nikdy nepil. Chutnalo to jak naředěné a silně přislazené portské. Ale co. Jedno co piju, hlavně když se motám.
Chvilku po první láhvi se vrátil Honza se zprávou, že ve městě probíhá regulérní nácvik na karneval. Po ulicích pochoduje mládež rozmanitého věku a buď bušií do bubnů, nebo tanči, a to dle pohlaví.
Hezký večer skončil nedopití druhé lahve. To se nedalo. Normálně zvládnu 2 sám.
Vinařský kemp nebyl tak dobrý, jak jsem čekal. Snad příště.
Večer pak uleháme v apartmánu v San Juanu a podařilo se nám najít i ucházející večeři.
15.1
K první přehradě tedy ne.
Druhá přehrada čekala na nás. Dique Punta Negra je celkem nová, s vodní elektrárnou a modrozelenou vodou. Moc příjemné místo. A přijeli jsme tam naštěstí dříve, než tisíce turistů, na které se tu zjevně chystali.
Na třetí přehradu nás nepustil přísný chlapík. Nevíme proč, ale neprotestovali. Značka není zeď, ale když už tam stojí i hlídač...
Tak jsme si na druhé dali něco dobrého, poklábosili a vydali se zase na jih.