Jižní Amerika 2023/1

Sedíme a Milanem na letišti a srovnávám si v hlavě, co všechno jsme za dva měsíce zažili. Bylo toho tolik, že se mi místa i události míchají dohromady.

Ranní vstávání a odjezd byl okořeněn další malou poruchou na KTM. Ale nic světoborného to nebylo, a tak brzy, kolem 12 vyrážíme na cestu. Po pár kilometrech potkáváme příjemnou restauraci na břehu moře, takže opět pořizujeme fotky a dáváme si oběd. Je třeba využít každou příležitost. Už jich moc nebude.

Odpočinek v Puerto Mont nám prospěl a dnes se vydáváme za dalším dobrodružstvím.

Ranní vstávání bylo dost studené. Po celonočním koncertu žabího orchestru nic moc. Odebíráme se na snídani, která nás alespoň trochu rozehřeje. Jenže restaurace s příbory a servítky je určena pro spáče s peřinami. Ti se spacaky byli odkázáni na bar. Ještě že obsluha neprotestuje, když si vyžádáme míchaná vajíčka.

Při dalším plánování cesty mi asistoval Honza. Objevil, jak se dostat na místo, které jsme před pár týdny, když jsme jeli Argentinou na jih, minuli. Jsme dnes totiž nejblíže trase, kterou jsme tehdy absolovali a nedaleko se nachází město Esquel, kde se má nacházet jakési železniční muzeum.

Dnes pokračujeme v jízdě po lesích a polích. Teď už se moc nedá uhýbat z hlavních silnic, ale asi se nacházíme v oblasti, která není příliš obydlená, tak jsou i hlavní cesty často šotolinové. Přesto jsem našel trasu do Puerto Aysén skrz hory mimo hlavní. A byl to opět zážitek.

Cesta přes planinu v Santa Cruz vypadá na mapě nudně. Žádná města, rovná silnice, zatáčky po 30 kilometrech. Nic moc. Ale vítr slábne a teplota stoupá, tak se to dá vydržet. Navíc uprostřed ničeho se objevuje neskutečná oáza, kamenný dům s restaurací a barem. Kde se tam vzal a proč tam je nevíme. Ale majitel nám to brzy osvětluje. Ukazuje...

Pohádkové ubytování v El Calafate nebylo až zas tak pohádkové, ale bylo levné a nepršelo na nás, tak jsme se vyspali. Dvojpostel s nebesy nakonec využil jen jeden z dvojčátek. Honza to nevydržel a v noci nafoukl karimatku. A Milanovi zřejmě horní palanda také nevyhovovala.

Máme za sebou 10000 kilometrů. Zadky už dávno necítíme a těla se přizpůsobila sedu na motorce. Naše stroje si vytrvale broukají a my je opečováváme, jak to jen jde. A tady jsou:

Díky tomu, že jsme včera nepokračovali dál na noční vložku, jsme ráno docela odpočinutí. Máme v plánu přejet planinu k ledovcovým jezerům u města El Calafate a dojet až k ledovci Perito Moreno. Je to jeden z ledovců v národním parku Los Glaciares a nese jméno jeho objevitele Francisca Morena. Spolu s ledovci Upsala, Viedma a dalšími je součástí 360...