Do Merzougy a k dunám

Ráno opouštíme přeplněný hotel, ve kterém jsme byli jediní hosté, a napojujeme se na trasu TMT. Náš další cíl je městečko Merzouga. Zde se nacházejí už opravdu velké duny, které jsou vidět už z terasy hotelu. Cesta pokračuje ve stejném duchu jako včera.

Ještě takové malé intermezzo. Ráno mě budí Radek: "Honzo vstávej už je po půl osmé, za chvilku bude snídaně." Otevřu oči, venku tma jak v prdeli a říkám: "Co blbneš?" Koukám na hodinky a opravdu ukazují 7:38. Co to je za  blbost, beru do ruky telefon a koukám, že domácí čas 7:38 a místní 6.38, jasně doma je letní čas. Tady na to prdí, tak chci zase usnout, ale Radek pořád nedá a tvrdí, že jeho hodinky se řídí podle telefonu, ale nejsou připojeny, tak se nemohly samy přeřídit. Chvilku se to snažím vysvětlit, ale je to těžké. Najednou pochopí a já mohu usnout. Sotva zavřu oči už mě zase budí, že je osm. Ach jo, opravdu je.

Dorážíme do města, najdeme ubytování, zamlouváme dvě noci a jedeme se podívat do dun.

Po trápení se v dunách jedeme na jezero Dayet Srij. V podstatě takové Slapy v poušti. Je zde i kavárna, tak dáváme kávu a kocháme se a někteří se i opalují, neb v každé kavárně je přeci stoleček a židličky (jen tak pro pořádek, kavárna znamená dodávku, ve které je v zadní části skutečný pákový kávovar, co vyrábí opravdu výbornou kávu).

Na následující den jsme se dohodli, že si půjčíme buginu a zajezdíme v dunách. Ráno nikam nespěcháme, a tak vylézáme až po desáté. Ovšem už od noci funí vítr jak kráva, kolem 20 m/s, okna v ubytku bouchají, protože jsou sice plastová, ale také marocká. Vyjedeme na jídlo, koukáme kolem sebe a všude je spousta prachu od písku, jak ho vítr žene. Dohlednost hodně mizerná, a tak se nám nechce utratit 200 € a nic nevidět. Tak dáme něco k jídlu, zajedeme do Caffe Desert na kávu, chvilku rozmýšlíme, co z načatým dnem, a nakonec vyrazíme do okolí Merzougy. A nakonec z toho byl krásný téměř 3 hodinový výlet. Projeli jsme Black Desert, navštívili Ghost Town a objevili luxusní hotel v poušti.