19. Ledovec Perito Moreno

9.2

Díky tomu, že jsme včera nepokračovali dál na noční vložku, jsme ráno docela odpočinutí. Máme v plánu přejet planinu k ledovcovým jezerům u města El Calafate a dojet až k ledovci Perito Moreno. Je to jeden z ledovců v národním parku Los Glaciares a nese jméno jeho objevitele Francisca Morena. Spolu s ledovci Upsala, Viedma a dalšími je součástí 360 km dlouhého a až 90 km širokého Jihopatagonského ledovcového pole zasahujícího do Argentiny a Chile.

Velkou část cesty z Esperanzy pomalu ale vytrvale stoupáme a teplota, která se na začátku cesty pohybovala na 17 stupních je najednou na 12. Z ničeho nic se ale plochý terén začne rychle svažovat a před námi se otevírá obrovské údolí. Jen tak na rychlo koukáme do mapy a jezero v dáli je asi 40 km daleko. A hory, které jsou celkem slušně vidět dokonce 100 km. Vzduch je evidentně čístý a dohlednost velká. Petr poznamenává, že průmysl který by vzduch znečistil, tu žádný není a těch pár lam to zaprdět nestačí.

Projíždíme městem El Calafat a pokračujeme dál do národního parku. Samozřejmě tu zase chtějí za vjezd peníze. A ne úplně málo. 5500 ARS. Ale když už jsme tu...

Ten pocit když jsme poprvé viděl ten ledovec si budu pamatovat dlouho. Samozřejmě jsem studoval fotky na netu, ale skutečnost je skutečnost. A taky jsem kvůli tomu málem naboural, protože jsme zrovna projížděli serpentiny.

Vzhledem k tomu, že ledovec je hodně vyhledávaná atrakce, byl na parkovištích dobrá organozace. Dopravu tam řídilo několik mladých lidí a šlo jim to.

Po krátkém rozmýšlení jsme si koupili cestu lodí k ledovci a šli poobědvat. Když Honza uviděl v jídelním lístku Whisky s ledem z ledovce, museli jsme to vyzkoušet. Naše zaujetí tím kouskem ledu uviděl číšník a tak nám přinesl ještě větší kus. Milé.

Po návratu z plavby začalo pršet, tak jsme zaběhli na kávu a vydali se zpět do El Calafate. Půl cesty v dešti a 10 stupnů nebylo nic moc, ale díky tomu, že Petr našel boží ubytování, jsme na diskomfort brzy zapomněli.