4. Cesta na sever
Ležím ve stanu, kolem mě černá noc, nedaleko hučí příboj, kterým mi Pacifik dává vědět, že tu je a ještě dlouho bude. V kempu v národním parku Pan de Azúcar, kam nás nasměroval aktivní taxikář u jedné pumpy, jsou jen skály a oceán. Není tu žádný velký komfort, ale zážitek skvělý. Parque National Pan de Azúcar je v překladu Národní park "homole cukru". Proč je tak pojmenován jsem nezjistil. Je významný hlavně rozmanitostí živočišných i rostlinných druhů. Je zde naprostý nedostatek dešťů, který je ale kompenzován pobřežní mlhou, která je místně známá jako Camanchaca. Bylo to naše první setkání s severočilskou pouští.
Už druhý den se přesunujeme na sever. Naším cílem je město San Pedro de Atacama. Včera vedla cesta normálně obydlenou částí Chile a skončila v kempu u města El Serena. Dnes se ale scenerie změnila. Desítky skalních útvarů, hory písku, skály, kamenná poušť a mezi tím roztroušené někdy i rozlehlé vesnice složené z malých domků ze dřeva nebo podobných materiálů. A občas přístav s kotvícími loděmi. A to všechno je zasazeno do krajiny, která vypadá jak z jiné planety. Takhle to asi vypadá na Marsu.
...třetí den úprku na sever:
Projíždíme po západní straně And, podél Tichého oceánu. Někdy se přiblížíme až k pobřeží, a někdy nás cesta zavede vysoko do hor. Zatím nejvyšší bod byl někde kolem 2200 mnm. Trochu nás pozlobily motorky. Kombinace dlouhého a táhlého stoupání a poloprázdných nádrží totálně zmátly měřiče stavu benzínu a motorky se chovali, jako kdyby z nich zmizelo najednou nejméně 5 litrů. Moje dokonce začala škytat. Naštěstí se to stalo těsně pod vrcholem, takže se nic moc nestalo. Stačilo namířit dolů z kopce a během pár kilometrů se vše napravilo. Nicméně máme novou zkušenost a také nové pravidlo. Tankujeme pokaždé, když to jde. Vzhledem k tomu, že mezi čerpacími stanicemi je to obvykle kolem 150 km není to zas tak divné.
Kamenitá poušť v oblastech Antofagasta a Atacama, kterou projíždíme je občas vystřídána pískem. Rostlinu jsme viděli naposledy dnes ráno, posledním spatřeným živočiche byl nějaký dravec, který nás znuděně sledoval z anténního sloupu v kempu. Možná ale nebyl až tak znuděný, jako hladový. Nevím. My jsme posnídali "hueves con tocino" a co on, to jsme nezjistili.
Postupujeme od pumpy k pumpě po 150ti kilometrových krocích a při tom sledujeme krajinu kolem sebe. Pokud nám připadala kamenitá poušť trochu bezútěšná, tak to, co začalo v okolí města Antofagasta, nás dostalo. Nejdříve obrovské hutě v La Negra, po kterých následovalo 400 km dolů, obrovských hald hlušiny, prostě země přeoraná kam až oko dohlédlo. Znáte sokolovskou pánev, nebo mosteckou. No tak to vynásobte tisíckrát a nebudete mimo. Chile je totiž měděná velmoc. Těžba a zpracování měděných rud je právě to co se tu děje. Docela by mě zajímalo, jestli tu mají nějaké problémy s ochránci přírody. Spíše to vypadá že nikoliv.
Všechno je tu veliké. Obrovské haldy, dlouhé vlaky s cisternami kyseliny sírové, velké tracky MACK, které známe z amerických filmů. V jednu chvíli jsme dokonce potkali tahač vezoucí korbu důlního náklaďáku. Ta korba byla tak široká, že se skoro nevešla na silnici.
Začal foukat vítr. Když píšu "foukat", myslím tím spíš "FOUKAT". Představte si, že jedete na motorce a někdo vás mlátí koštětem do hlavy. Někdy zleva, někdy zprava a někdy nemlátí ale tlačí. To se pak i s motorkou nakloníte a tlačíte naproti. A když už myslíte, že zvládáte udržet rovnováhu, někdo další vezme jiné koště a praští vás to předního kola. To už je opravdu náročné udržet rovnováhu. Naštěstí se to děje jen v polohách na 1000 metrů, takže ne víc jak 100 km.
Večer vjíždíme do města Calama a hledáme kempy. Jsou tu podle mapy 3. Jeden byl smeťák, druhý zavřený. Třetí už neriskujeme a míříme do hotelu. Paďourské ubytování neodmítáme. Stejně nám noc jiného nezbývá. Zítra chceme navštívit Chuquicamata, největší měděný důl na světě, který se nachází asi 20 km odtud. Snad nás tam pustí.
P.S.: hlaste mi hrubky, prosím, níže do komentářů. Přeci jen máme za sebou dnes 600 km a jsou 2 ráno. Mám dost :-)
Odkaz na sdílenou část trasy:
Předchozí článek: