1. Cesta přes půl planety
Po 3 letech motocestovatelského půstu konečně vyrážíme na cestu v téměř stejné sestavě jako do Mongolska (jen Maty chybí - prý že se musí starat o potomka). Před hodinou jsme po tříhodinovém letu z Prahy a pětihodinovém vyjídání letištních restaurací v Madridu sedli do letadla a míříme do Santiaga de Chile. Jako obvykle jsme při přestupu zažili vzrůšo. Podobně jako před lety v Moskvě, kde jsme se při přestupu na letadlo do Irkutska zakecali v restauraci sledujíce dva postsovětské montéry neúspěšně se snažící pověsit televizní panel na stěnu a málem jsme proto nestihli odlet, tak i v Madridu jsme si připravili malou eskapádu tím, že jsme se dožadovali vstupu do letadla, do kterého jsme neměli letenky. Zřejmě jsme byli natolik zaujati diskusemi o našich minulých a současných pracovních úspěších, že jsme si nevšimli, že ten večer letí do Santiaga letadla dvě. No, stane se.
Vyzkoušený tým tedy míří do jižní Ameriky. Čeká nás společné dvouměsíční putování po Chile a Argentině, při kterém hodláme na motocyklech najezdit spousty kilometrů, sníst hromady fazolí a vypít hektolitry piva a vína. Poté polovina týmu odletí zpět domů, aby se starala o své hmotné i nehmotné statky a druhá polovina bude pokračovat do zelenějších částí jižní Ameriky, tedy do Peru a dále. Kam je putování zavede, se dozvím až z článků, ve kterých bude Honza pokračovat, až já už budu zpět doma. Ale to je ještě 2 měsíce daleko. Dnes doletíme do Santiaga de Chile a nějak se přesuneme do přístavu San Antonio, kde doufám, že najdeme naše motorky. Už od konce října byly na cestě, samotné a neopečovávané, brázdíc oceány uzavřené v kontejneru a čekajíc na svůj slavný den. Snad nebude trvat moc dlouho převzetí strojů. V Mongolsku před 6 lety jsme je dostávali z celnice 4 dny. A my bychom se rádi dostali do Valparaísa, kde plánujeme strávit Silvestra.
Ale o tom až příště.
Stejně jako Bilbo Pytlík (Baggins) v Roklince (Riverdale) v jiném světě, tak i teď já s radostí a vzrušením zvolávám:
"I am ready for another adventure".
Martin
