den 100. a 101. vstup do Peru a plující ostrovy

8.4. - 9.4.2023

Dnes opouštíme Bolívii a chystáme se vstoupit do další jihoamerické země, země bájných Inků. Loučíme se zajímavou zemí, která byla rozmanitá a asi zatím z celkového pohledu nejzajímavější. Loučíme se s benzínem 80 oktanů, který v kombinaci s nadmořskou výškou přes tři a půl tisíce metrů prověřil naše Šamahy. Není nad ten pocit když otočíte plynovou rukojetí a ono nic. Jiný se koupit nedá, ale je dovozový a prý perfektní. Škoda, že nám ho prodávali 3x dráž než domorodcům.

Z Copacabany je to jen skok na hranice. Musíme vyplnit nějaký elektronický formulář, pak už jen razítka na papíry od motorek a do pasu a pak hurá do Peru. Trochu nás zarazila informace, ať jedeme na celnici do města Puno. Toto město je vzdáleno 135 kilometrů a to nám přijde poněkud moc, navíc se dá kamkoliv uhnout. Projedeme otevřenou bránou, ujedeme asi 200 metrů a před námi krásná žlutá brána, zavřená řetězem číslo 6, který dokáže táhnout i náklaďák. Bezradně koukáme co dál, nikde nikdo, krásně prší a my stojíme bezradně před bránou. Náhle se objeví vedle nás prodavač z místního obchůdku a říká, že máme řetěz odmotat a otevřít si bránu a projet. Přijde nám to poněkud divné, ale co, odmotám, otevřu a zase zajistím. Najednou vidím na peruánskou celnici a už je jasné, proč až do Puna, celnice je vyhořelá. Už mi to dochází, zjevně následek minulých nepokojů v Peru. Nasedáme na stroje, rozjedeme se a najednou vyskočí z úkrytu peruánský policajt, co se schovával před deštěm v nějakém pohraničním občerstvení. Chce vidět pasy a kárá nás, že se to takto nedělá. Snaží se nám to nějak vysvětlit, my kýváme hlavami a odjíždíme. Po celou cestu do Puna nás provází barikády, které jsou odklizeny vždy jen v jednom pruhu, asi problémy nejsou úplně vyřešeny a barikády tady stojí jako výstraha možného opakování. Přijíždíme do Puna, tankujeme a ptáme se paní pumpařky, kde je celnice. Posílá nás někam do kopců, kde nic nenajdeme, dáme ještě několik dotazů a zase náš pošlou jinam, ale stejně nic. Nakonec jedeme do přístavu, kde nacházíme alespoň pasovku, dostáváme razítko do pasu a lísteček o vstupu na území Peru. Motorky nám odbaví na jiné celnici, na kterou dostáváme adresu, ale až v pondělí. To nevadí, stejně jsme chtěli podniknou výlet za účelem návštěvy plovoucích ostrovů. Ubytujeme se, vyrážíme za bankomatem, koupit SIM kartu s daty (15 GB za 150 Kč) a obhlédnout nějakou cestovní kancelář kvůli návštěvě ostrovů. Po minulých zkušenost bereme pouze tří hodinový výlet.

Ráno nás taxi odváží do přístavu, nasedáme na loď, co uvnitř vypadá jako autobus, a čekáme na vyplutí. Najednou přichází mladík s kytarou a začne hudební představení, na konci samozřejmě s úhradou hudebníkovi. Část jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Po deváté hodině následuje cesta k ostrovům Uros. Jedná se vlastně o ukotvené rákosové ostrovy, které mají základ v kořenovém systému rákosu, na který se poté kladou nařezané pruty rákosu. A na tom jsou pak postaveny chýše domorodců. Opravdu, když okolo projede loď, tak je cítit, jak se ostrov hýbe. Příprava ostrova prý trvá cca jeden rok, než je připraven na stavbu domů. Pod spodní částí ostrova je nějakých devět metrů vody. Navštívili jsme jednu rodinu, kde nám vše ukázali, učili jsme se počítat kečuánsky a pak si zakoupily něco z jejich rukodělných výrobků. No mají to jako obživu, mně to trochu přišlo jako návštěva ZOO. Poté jsme odpluli na jiný ostrov, zde byla restaurace a opět prodej rukodělných výrobků.  Něco po dvanácté hodině se vracíme do přístavu. Rozhodně zajímavý výlet a něco hodně neobvyklého.