den 109. Machu Picchu

Machu Picchu nemusím nikomu představovat, jistě si na ní pamatuje ze školy nebo z nějakého časopisu. Vznikla v 15. století a měla to štěstí, že ji Španělé neobjevili, a proto se zachovala celá. Všechny ostatní stavby, které Španělé našli, nemilosrdně zničili. Machu Picchu objevil až v roce 1911 americký archeolog Hiram Bingham a od svého objevení je významnou turistickou atrakcí. V roce 2007 bylo zařazeno mezi nových sedm divů světa. 

Existuje několik možností, jak se na Machu Picchu dostat. Pod Machu Picchu, do městečka Aguas Calientes, nevede žádná silnice, tak buď pěšky nebo vlakem z Ollantaytambo. Na samotnou Machu Picchu pak buď opět pěšky asi 1h 45min do kopce a nebo autobusem. My jsme zvolili nečekaně vlak a pak autobus. Vlak odjíždí 6x denně a my zvolili odjezd 11:15 pro odpolední návštěvu. Po rozjetí vlaku nás personál (který se převlékl do dobového oblečení) obšťastnil nějakým divadelním představením o zamilovaném páru. Jízda vlakem trvá 1h 40min a jede se po poněkud obstarožní úzkokolejce. Samotné městečko Aguas Calientes je takové Hřensko ve větším. Spousta suvenýrů, oblečení s tématikou Machu Picchu a restaurací. Moc se tu nezdržujeme, nasedáme na autobus a vyrážíme do serpentýn, kopec jako kráva. Když na to koukám z okýnka autobusu a vidím, jak se vyhýbáme s protijedoucími, tak už mě ten pohled nezajímá. Cesta nahoru trvá nějakých 25 min. Trošku se obáváme deště, ale ten se naštěstí nekoná, pouze mraky občas přejíždějí kopec. Od autobusu je to ještě nějakých 10 min. do kopce a pak se otevře ten krásný pohled. Stojíte a čučíte na něco, co vám pomalu dochází. Nahoře strávíme asi tři hodiny procházením po většině areálu, kde nás pečlivě hlídají oči strážců, abychom náhodou nešli jinak, než oni chtějí. Tak občas slyšíme: seňor, seňor no, no. Dělám, že nerozumím. Po prohlídce se dolů necháme opět svézt autobusem a do odjezdu vlaku to máme něco přes dvě hodiny, couráme po Aguas Calientes a dáme večeři. Vlak vyráží v 19 hod. a jízda opět začíná divadelním představením. Je jiné a dívka se rovnou vrhá do náručí mladíka a nedělá takové fóry jako v představení při cestě k Machu Picchu. Zpáteční cesta probíhá už za úplné tmy a za okny jen občas zableskne nějaké světýlko. 

Návštěva Machu Picchu rozhodně stojí za to. U nás doma máme sice spoustu jiných a daleko starších památek, ale při představě, že Inkové neznali železo a postavili kamenné zdi, kde do sebe kameny zapadají bez jakékoliv vůle a spousta jich je opravdu velkých, zůstává rozum stát. Je pravdou, že né všechny zdi jsou takto postaveny, a nebo jsou stavby kombinované, do výše 1,5m kameny lícují a pak je vidět, že spíš jsou kameny vybírány a skládány na sebe. Návštěvníků bylo tak akorát a celý den byl příjemný. Nevím, o kolik je více návštěvníků v hlavní sezóně, která prý začíná v červnu, ale nahoru pustí za den jen omezený počet turistů.