den 110. - 113. směr Nasca

18.4. - 21.4.2023

Další místo zastávky na našem putování je planina Nasca vzdálená nějakých 700 kilometrů, takže nezáživný přesun do blízkosti oceánu. V úterý jedeme ještě navštívit Petru, Češku žijící v Peru, prohodit několik českých slov, pozeptat se na život v Peru, no prostě poklábosit si nad dobrým černým čajem. Odjíždíme z Ollantaytamba  po silnici PE-3S až někdy kolem 15 hodiny a tak dojíždíme za tmy do města Abancay. Cesta vedla nádhernými údolími, ale je to bohužel hlavní silnice z Cusca až do Limy, takže i plná náklaďáků. Ne v našem slova smyslu, v pohodě se dá předjíždět, ale někdy v zatáčkách není kde.

Ve středu ráno koukám do mapy, jestli není něco k vidění v okolí našeho ubytování. Za chvíli nacházím silnici AP-103 a tam Túneles de Carcatera. Padne rozhodnutí, jedeme se podívat. Prodloužíme ubytko o jeden den, naplánuji okruh asi 140 kilometrů dlouhý a vyrážíme. A stálo to za to. Posuďte sami.

Čtvrtek je opět dnem přesunu, o kterém by nebylo co napsat, nebýt toho, že nás silnice zavedla do výšky 4.500 m.n.m. a k tomu se zatáhlo a začalo pršet, teplota klesla na 4 stupně a déšť se změnil ve sněžení s krupkami. Chvílemi byla silnice pokrytá souvislou vrstvou sněholedu. Alespoň že vedla rovně. Naštěstí tento úsek byl jen 300m dlouhý, ale i tak jsem se v šesti stupních zpotil. Bez vyválení jsme dorazili do města Puquio. Škoda, že byla taková nepřízeň počasí, náhorní planina ve výšce 4.500 m.n.m. byla poseta velkými jezery a bylo by se na co koukat. My jsme akorát koukali, abychom byli co nejdříve někde v teple. Bohužel s tím teplem to tady v Peru je poněkud těžké. Nikde tady nemají komíny a to znamená, že se netopí, tak jediné teplo je v posteli, co si sám vyrobíš. Dáváme tedy rychle pizzu a zalézáme pod deky.

Páteční ráno nás budí řízná dechovka. Rozhrnu závěs, okno vede na náměstí, a tam v altánku uprostřed náměstí zahnízděná peruánská dechovka a vyhrává místní písně. No nic, provedu ranní hygienu a hluk z ulice se nějak změnil. K dechovce se přidávají klaksony a sirény nějakých aut. Vykouknu opět ven, tam pochoduje průvod jak na 1. máje, ale tento je na podporu vakcinace proti covidu. Zde se můžete podívat na onen průvod. Po snídani v místní pekárně vyrážíme dál směr Nasca. Proti včerejšku krásně svítí sluníčko a vzduch se začíná ohřívat. Silnice nás zase zavádí nad 4.000 m.n.m. a mění se důmyslné pasti ve formě děr v asfaltu, různě rozházené po silnici. Některé mají hloubku přes 20 centimetrů. Občas asfalt úplně zmizí, vždy ve vracečkách, a je zde rozježděná hlína. To trvá asi 50 kilometrů a pak tento tankodrom vystřídá krásný nový asfalt. Silnice je plná zatáček, tak než dojedeme do Nascy, která je ve výšce 600 m.n.m., máme ruce ukroucené snad z tisíců zatáček. Kam se hrabe Fagaraš. Ještě si kupujeme letenky na sobotu, ubytujeme se a večer vyrážíme do pátečního mumraje.