den 115. a 116. Huacachina

23.4. - 24.4.2023

V neděli vyrážíme zase o dům dále. Následující cíl je oáza Huacachina. Je obklopena písečnými dunami, tak jsme zvědaví, jak taková oáza vypadá. Dorážíme asi po 150 kilometrech. Je neděle, všude je spousta lidí a každou chvíli vám vnucují vyjížďku na dunách. My bychom rádi ještě přidali ježdění po písku na lyžích a snowboardu. Nakonec se ubytujeme v Ecocamp Huacachina. Takový zajímavý kemp, jsou zde postaveny velké stany, ve kterých jsou dvě postele, ventilátor a nějaké to místo na oblečení. Petr jde sondovat, jak na radovánky na písku, já si objednávám první Mojito a popíjím u bazénu. Po chvíli se vrací s informací, že na hodinu to nemá cenu, ať si dáme dvě, že se alespoň projedeme, ale prý je to nejlepší odpoledne od 16 hodiny. No co, objednáme ještě jednu noc a spokojeně popíjíme další Mojito. Po osmé zavírají bar u bazénu, tak jdeme na kutě trošku pod vlivem. Spím jak zabitý. Ráno se opět přesunu k bazénu a už se od něj nehnu. Začnu snídaní, pokračuji obědem, prokládám to Mojitem, no nádhera. Přidává se i Petr a většinu času tráví ve vodě na stoličce před barem. Blíží se čtvrtá hodina, tak jdeme odzkoušet výstroj a něco po čtvrté vyrážíme do dun. Napřed nás povozí spešl buginou pro 10 lidí, řidič občas jede jako šílenec, holky piští, je to sranda. Zastavujeme a vyndáváme prkna a moje lyže. Dostáváme instruktáž co a jak, jak se to ovládá, a ať si to na tom kopečku vyzkoušíme a pak na druhou stranu. Kouknu se přes hranu a vidím pořádnou černou sjezdovku. Na začátek mi to přijde trochou moc, obzvlášť když někteří, co tu jsou s námi, stojí na prkně poprvé. Dle instruktáže je nutno prkna a lyže namazat voskem, který vypadá jako svíčka. Když se rozjedu z kopečka, tak už chápu ten padák na druhé straně, vlastě to moc nejede, snažím se  být v záklonu (dle pokynů), aby to alespoň trochu jelo. Vyšlapu, co jsem smýkal, a šup na druhou stranu. Ani z toho padáku to moc nejede. Udělám dvě opatrné zatáčky a skoro se lyže zastaví. Zbytek dojíždím šusem a jakmile se písek jen trochu narovná, už lyže stojí, mám co dělat, abych neobtiskl úsměv do písku. Takhle dáme ještě další čtyři sjezdy na jiných dunách, a už to trochu jde. Vlek tu supluje bugina, tak paráda. Den zakončíme na vrcholu duny a sledujeme západ slunce. Byl to hezký a poněkud netradiční zážitek. Tady je krátké video z jízdy buginou. A tady se můžete podívat na můj pokus na lyžích.