den 117. 25.4.2023 bod zlomu

Dnes nás čeká přesun do hlavního města Peru Limy. Je potřeba zakoupit nové pneumatiky před další cestou do hor, národního parku Huayhuash, kde mimo jiné je hora, co na vás kouká z každého filmu od Paramount Pictures. Ledovcová jezera a nejvýše položený tunel Túnel Punta Olímpica, který by měl jít objet po staré silnici přes sedlo přesahující 4.800 m.n.m. Tak hurá dál a výš.

Během přesunu je nějaký divný den, spíš atmosféra. Na jedné benzínce po rozhovoru padá rozhodnutí naší výpravu ukončit. Rozesílám zprávy vytipovaným dopravcům, jak v Bogotě tak v San Antoniu. Nacházíme se uprostřed mezi těmito městy. Než dojdou odpovědi, dorazíme do Limy, což je nejsevernější místo našeho putování. Tak jak včera rychle zašlo slunce na dunách, končí naše dobrodružství. Cíl nebyl dosažen, ale není potřeba zoufat, nikdo neví, co nás čeká dál. Padá rozhodnutí, odjíždíme ze San Antonia. Teď nás čeká pouze polykání kilometrů, konkrétně něco málo přes 3.300, tak nic zajímavého. Vlastně ano, během nudné jízdy po poušti Atacama najednou vidím neuvěřitelně zářící věž na obzoru, jako další slunce. Doprovází nás více jak polovinu dne. Marně si lámu hlavu, co to může být. Pod věží jsou vidět nějaké desky nebo fotovoltaické panely, Petr říká asi nějaký sluneční násobič. Nedá mi to a tak večer hledám na netu a nakonec nacházím. Milovníci bondovek si jistě pamatují scénu, kde na planině je spousta zrcadel odrážejících sluneční záření do jednoho místa. Ano, jedná se o první solární termální elektrárnu v Jižní Americe spuštěnou v roce 2021 s výkonem 110 MW a parní turbínu dodala Česká republika. Elektrárna se skládá z 10.600 zrcadel, kde každé má plochu 140 m2, a věže vysoké 250m. Elektrárna akumuluje energii ze slunce v roztavených solích a je schopna produkovat výkon po dobu 17,5h bez slunečního záření. Je pravdou, že zde nic není a je tu místo s největším slunečním zářením na zeměkouli, tak to se jim tu takové věci staví. Elektrárna se nachází zde.

No a to je vlastně vše, co jsme viděli a zažili. Teď už jen odevzdat motorky dopravci, odletět do Evropy a čekat na naše věrné a spolehlivé Šamachy

Na naší cestě jsme najeli po jihoamerickém kontinentu 26.850 km za 127 dnů a vzdušná vzdálenost mezi Limou a nejjižnějším navštíveným místem je 4.860 km. Ač cíl nebyl dosažen, jak již bylo zmíněno, přesto to byl výlet plný zážitků. Viděli jsme spoustu různých lidí, byli okradeni, stejně tak pohoštěni a viděli, že si žijeme opravdu nad poměry drtivé většiny místních. Dýchla na nás historie i mystika dávno vymřelé civilizace. Pokud někdo z vás uvažuje o podobné cestě, neváhejte a cestu uskutečněte. Není vůbec na co čekat a sny se mají plnit a nemít výmluvy, že se to zrovna nehodí nebo že to teď nejde. Alespoň budete mít v domově důchodců na co vzpomínat. Tak se všichni mějte a toto je opravdu KONEC přátelé.