den 72. přes hory a doly

Majitelka restaurace, ubytování a kempu nám ráno dělá snídaní, vaječnou omeletu v pečivu zvaném puk. Ptáme se ještě, co to je za ořechy, které rostly hned vedle vinice. Po dlouhém dohadování a ochutnání zjišťujeme, že to jsou mandle. Ještě během balení spořádáme něco zralého sladkého vína a odjíždíme směr hory.  

Ještě včera jsem našel cestu přes hřeben, tak aby jsme si taky něco užily. Ve vesničce El Colorado bereme benzín, zásoby a dávám nezbytnou kávičku. Pak odbočujeme na K-705, chceme dojet až na konec, podívat se do parku, kde zase chtějí nějaké vstupné. Otáčíme se a vyrážíme přes hory k silnici K-275.

Když odbočíme z K-705, míjíme malou zastrčenou restauraci, Petr pronese: "Nedáme něco k jídlu, už je čas". Zastavujeme a po vstupu do restaurace se dovídáme, že je zavřeno. vždy Vypadá to, že po prázdninách už turistický ruch opadá. Nasazujeme helmy a pokračujeme. Než nasednu na moto, něco mě napřed svědí a pak píchá v helmě. Servu helmu a v ní včelička. Říkám Petrovi, podívej se na žihadlo a podávám mu pinzetu na odstranění. Nic tam nemáš, povídá. Mě to pálí, tak mu dávám brýle a hle, žihadlo nachází. Namažu se nějakým krémem a pokračujeme.

Po cestě nacházíme vodopády La Placeta. Vodopády začínají na úrovni silnice a Petr odmítne jít ve 30 stupních vůbec někam, natož z kopce a pak nahoru, a ještě za to platit. Tak jdu sám. Vodopády dobré a dole je pár lidí, co se koupou. A v okolí sestupové cesty nadělány zděné grily, tak jak je tady v Chile zvykem. Když je někde místo, kam můžou přijet lidi, jsou tam prostě grily. Ať je to kemp, místo u vody, kde se dá koupat nebo jakákoliv místo, které mohou lidi navštívit. Možnost toho, že by od grilu mohlo něco chytnout, neřeší. Grily stojí pod stromy, aby na vás náhodou nesvítilo a vše je v nejlepším pořádku. 

Když vysupím nahoru, Petr telefonuje, tak koukám do mapy, kam to dnes dorazíme kvůli spánku. Nacházím krásný kemp v lese asi 5 km vzdálený. Cestou k němu projíždíme neuvěřitelně jemným prachem, který zůstává ve vzduchu ještě cestou zpět, neb kemp je zavřený. Pokračujeme dál na K-275 a tam nacházíme kemp u vody El Bosque. Postavíme stan a jdeme se někam najíst. Přesto, že je sobota, tak nenacházíme otevřenou restauraci. Zase ten konec prázdnin. Nakonec v nějaké prodejně kupujeme celkem ucházející Empanadas s pálivým masem. S plným břichem odesílám články a fotky na web, konečně jsme někde, kde je signál.