den 82. Argentinou přes Calingasta

Dalším pasem na přechod jsme vybrali Agua Negra Pass 4.780 m.n.m. Vyrážíme tedy po RN149, po 40 km končí asfalt a máme tady šotolinu. Celkem nezáludná, trochu to drncá, občas štěrk, ale 80 km rychlostí cesta krásně ubíhá. Asi za 80 km vjíždíme do oblasti San Juan a začíná zase asfalt. Narážíme na odbočku na observatoř a na druhou stranu se dá odbočit na Pampu del Leoncito. Vyrážíme se podívat, o co to vlastně jde. Ono to je vyschlé jezero s úplně rovným dnem. Děláme fotky a později zjišťuji, že je to velmi navštěvované místo místních cestovních kanceláří k jízdě na Windcaru. 

Pádíme RN149 dále na sever a projíždíme okolo Národního parku Cerro Alcazar, který míjíme, ale pak si vzpomenu, že před pár kilometry byla nějaká informační tabule, kde byl zmíněn tento park. Otáčíme a jedeme se podívat, co to vlastně je. Nestačíme fotit, jak krásné skály jsou kousek od silnice.

Blížíme se k městečku Calingasta a přes řeku vidím nějakou velkou sochu, to musím prozkoumat. Zajíždíme k benzínce, tankujeme do motorek i do sebe, protože venku je krásných 32 stupňů, dávám ještě kávičku a už jedeme hledat sochu. Po chvíli jí nacházíme, ale daleko déle hledáme cestu, jak se k ní na kopec dostat. Je to neuvěřitelná stavba ze železa. Jedná se o Ježíše jako by byl ukřižován a okolo jsou názvy měst tohoto regionu. Vypadá to jako nějaký pomník, ale nikde ani zmínka o tom, co to je, ani kdy byl postaven.

Po válečné poradě měníme plán přechodu, neboť z Agua Negra Pass není moc jednoduchá cesta na další paso a zbytečně bychom si zajížděli. Škoda, byl by to zase pěkný výškový výkon. Proto pokračujeme dál po RN149, odbočíme na RN143 a pak na RP436, která nás dovede na RN40, kde se nachází občerstvení, které jsme navštívili už  14.1. Před příjezdem k této restauraci jsme sjížděli z hor. Náhle se objevily mraky, co sahaly až na zem. Pomalu se do nich noříme,  jedem tak 50 m za sebou a najednou jsem sám, Petr zmizel. Objevuje se, až když projedeme mraky. Ještě že máme spojení.

Další cíl je městečko San José de Jáchal, kde nacházíme špičkové ubytování v Plaza hotelu. Za mrzkých 527Kč i se snídaní dostáváme dvojlůžkový pokoj o velikosti cca 6 m2 plus koupelna se sprchovým koutem 60 x 60 cm s vixlaivantovou zástěnou, která se přilepila na tělo bezprostředně  po puštění vody.  Okno otevřít už víc nešlo a umyvadlo mělo asi 35 cm. Hlavně, že vedle záchodu byl bidet. To asi proto, aby se v koupelně nedalo hnout a dveře nešly úplně otevřít, protože narazí do záchodové mísy. Luxus to byl asi tak před 50 lety, teď už pouze svědek zašlé slávy.