den 83. stále na sever

Po vynikající snídani v našem hotelu skládající se z dvou opečených toustů, malého máslíčka, marmelády a čaje, uháníme s kručícím žaludkem po již známé cestě RN40, míjíme vesničku Guandacol, kde jsme byli ubytováni u vinaře a probíhaly tam nácviky na karneval, až na kruháč u městečka Villa Unión, kde je restaurace RUTA 40. Minule jsme nic nedostali, ale dnes tu jsme dřív a tak obědváme. Během cesty jsme se stále potkávali s důsledky silných dešťů, které tu musely proběhnout buď den předem nebo v noci. V restauraci, kam jsme vstoupili, je krásně hladká a mokrá zem,  jak sem silný déšť nahnal hlínu, co byla před restaurací. Zjevně jsou tady na to všichni zvyklí a nikdo se nad tím nepozastavoval. My jsme si celkem pochutnali. 

Jedeme doplnit palivo a pak náš nový cíl Pircas Negras Pass ve výšce 4.000 m.n.m. Koukáme do mapy a počítáme. Z Villa Unión je to k nejbližší benzínce, co vidíme na mapě 437 km, to nemáme moc velkou rezervu v palivu. Našel jsem ještě jednu benzínku vzdálenou asi 80 km po cestě a to už vypadá líp. Hledám ještě nějaké ubytování na argentinské straně, protože po překročení hranic dle map nejsou nikde žádné domy. Nacházím asi 40 km za poslední benzínkou ubytko Posada los Mudaderos, paráda jedeme. Když dorazíme do Villa San José de Vinchina k benzínce, je zavřeno. Podle otevíracích hodin 8-13, 18-22. Můžeme tady buď dvě hodiny čučet, ale vše až na pár minimarketů je zavřené, nebo se ubytujeme zde a počkáme do rána. Ač na mapách žádné ubytování není, je jich tady několik. Projíždíme městečko, spíš městys, a koukáme, že zas takový zapadákov to není, je tu i nemocnice. Ubytujeme se naproti benzínce v Corona del Inca. Máme spoustu času, udělám prohlídku motorky, doplním olej do mazání řetězu a sedám k notesu a doháním články. Asi v deset mám hotovo, ale fotky nemůžu protlačit, mizerné připojení. S mobilními daty tak maximálne poslat fotku přes Whatsapp a místní wifi o trochu lepší, ale moc se nedaří. Tak se tam v Evropě mějte dobře.