den 81. dovolená skončila, zpět do sedel

Návrat z dovolené je vždy nepříjemná věc, člověk se musí zase zapojit do všedních dnů. U nás tomu nebylo jinak, za týden pobytu na Rapa Nui jsme nějak odvykli ranního naskočení na moto a vyražení za dalším  zážitkem. Proto je ráno takové pomalé, v klidu a beze spěchu balíme motorky a připravujeme se na další část cesty. Naším cílem je pokračovat na sever směr Bolívie a u toho zdolávat hraniční pasa mezi Chile a Argentinou. První přechod je už jednou nepřekonané Paso Internacional Los Libertadores, respektive Paso De Uspallata ve výšce 3.832 m.n.m. Proč Uspallata a ne Libertadores má jednoduché vysvětlení. Libertadores je tunel skrz horu, kdežto Uspallata je paso s šotolinovým výjezdem začínajícím v 3.200 m.n.m.

Poté co jsme dojeli po asfaltové cestě před tunel, už jsme za sebou měli pěkné asfaltové serpentýny s převýšením 1.100 m. Po cestě jsme zastavili v lyžařském středisku u Laguny del Inca ve výši 2.800m.n.m.

Od tunelu zatáčíme doprava a vyrážíme dost strmě vzhůru.  Cesta je celkem udržovaná a potkáváme asi pět aut jedoucích dolů, a to vždy ve vracečce, jak jinak. Pomalu stoupáme a zvyšující se nadmořská výška začíná připomínat nejistotu v dýchání a hlava také říká, že je něco jinak. Vyhoupneme se do sedla a z argentinské strany na nás majestátně kouká Cerro Aconcagua z výšky 6.961 m.n.m., samozřejmě s ledovým příkrovem. Dáváme v místním stánku horkou čokoládu a sušenku. V pasu fouká vítr tak 15 - 20 m/s a je 11 stupňů, naštěstí tu je posezení v závětří, tak čokoláda nevystydne, než se stačíme napít. 

Začneme sjíždět dolů a najednou si uvědomujeme, že nebyla žádná celnice a ve stánku chtěli argentinské peso, že prý už jsme v Argentině. No co, jedeme dolů, říkáme si, že bude asi až na výjezdu z tunelu. Ale tady také nic a cedule oznamuje argentinská celnice 12 km. Divné, vracíme se po silnici a v restauraci se ptáme, co a jak. Vrchní ukazuje na budku, která vypadá jak výběrčí mýta na silnici, že prý tam. Slušně se ptáme v budce, jak na celnici, uniformovaný chlapík se směje a říká: "Vy jste jeli přes paso, co?" Přikyvujeme a dostáváme každý jeden papírek, že prý asi za 15 km dál v Argentině jsou obě celnice. Moc tomu nevěříme, protože vždy byla jedna chilská a pak argentinská. Jedeme dolů a málem mineme odbočku na celnici, je schovaná ve velkém zastřešeném hangáru. Opatrně vjíždíme dovnitř a tam na tři okýnka vyřešíme výstup z Chile a pak vstup do Argentiny rychlostí blesku. Pak už nám zbývá pouhých 90 km do městečka Uspallata. Asi po pěti kilometrech stopka, tam voják a požaduje papírek se správným počtem razítek. Ha, tady je ta kontrola, kdyby jsi náhodou nenavštívil celnici. Celý den nás doprovází zbytky železnice, které vedly i přes hranice a zůstaly po ní už jen zarostlé části úzkorozchodných kolejí a mosty přes řeky. 

V Uspallape vjíždíme do kempu hned na začátku, kupodivu je otevřený, bereme si třímístnou chatku, neb za 500 Kč pro oba nemá cenu stavět stan. Jdeme něco sníst, protože ten Burger King na výjezdu ze Santiaga už je dávno pryč.

V restauraci se s námi, teda s Petrem, dávají do řeči chlapi od vedlejšího stolu, ptají se nás na ty samé věci jako všichni, odkud jsme, kam jedeme, a co už jsme viděli. Pak z nich vylézá, že jsou z Brazílie a jezdí tady na kolech. No můj upřímný obdiv. Říkají, že jezdí po horách, na tom by nebylo nic divného, kdyby jim nebylo kolem 50 a většinou jsou pupkatí. Asi po 20 min. se rozloučí a odcházejí. My zaplatíme a jedeme taky spát.