den 84. to je ale pech

Po ranním tankování vyrážíme na přechod do Chile přes Pircas Negras Pass. Podle mapy má být ještě minimálně 45 km asfalt, tak nám to pěkně utíká, ale pouze prvních 6 km, Tady asfalt končí a začíná šotolina v krásném údolí. Jedeme, fotíme a obloha se pomalu vybírá. Příroda holt umí vykouzlit nádheru. Nacházíme zvláštní oplocený kámen pod cestou, musíme to prozkoumat. Plot už bránu nemá a dveře jsou otevřené. Vstupujeme dovnitř a tam nic, jen prostor a na zemi nějaké dráty a ovčí bobky. Na dveřích je napsáno pozor výbušniny. Aha, asi sklad při stavbě silnice, žádné tajemno.

Po projetí kaňonu nastupuje opět špičkový asfalt. Dorazili jsme do vesničky Jagué, kde jsme původně měli spát. Projíždíme v podstatě prázdnou vesnici, kde je policie, kostel a otevřený kiosek, kde zastavujeme a chceme si dát něco k pití. Paní vyndavá z ledničky 2,5 l Coca Colu, že to je jediné, co má. Děkujeme a odjíždíme. Za vesnicí budka a tam dva chlapíci. Kam, že to prý jedeme, a my do Chile, ale přechod je asi dva roky uzavřený. A jsme v pytli. Pojedeme se alespoň podívat k Laguně Brava, když jí všude dole dělají reklamu. To můžete, ale musíte mít průvodce, dole v informacích zaplatíte a budete ho mít. Když jste na motorkách, tak bude mít vlastní auto. Jak slyšíme průvodce, otáčíme, a ať si to strčí, víte kam.

Nu co teď, nezbývá než vyrazit zpět. Né že by po nahlédnutí do mapy maníci nešli objet, ale co v Chile bez vyřízených dokumentů, leda zase hledat zelenou hranici. Otáčíme, vyrážíme zase zpět k ověřené restauraci RUTA 40.  Po 110 km dorážíme do cíle, bereme mapy a jdeme na jídlo. Po chvilkové diskuzi zadáváme nový cíl cesty EL Peňón. Obsluha je příjemná (mladá a bohatě obdařená), podlaha stále mokrá a jídlo dobré. Cesta vede po nám známé silnici RN40, kterou jsme z větší části jeli, tak se není moc co zdržovat a vyrážíme na cestu. S večerem dorážíme do vesničky Cuipán a nacházíme celkem ucházející ubytko.