den 89. do Bolívie

Na dnešní den jsme naplánovali vstup do další země a tou je Bolívie. Po vydatné snídani, kdy už jsme nedostali ani máslo, ale pouze nějaké pečivo, které při poklepání na stůl zvonilo, a k tomu hrnek čaje, jsme vyrazili směr hranice. Sedmdesát kilometrů jsme měli za chvíli, poslední tankování levného benzínu (který za dobu našeho pobytu v Argentině podražil o 30%), kávička a snídaně na benzínce. Na hranicích ve městě La Quiaca je hraniční přechod v poněkud rozestavěném stavu. Zaparkujeme moto a jdeme do fronty, je to tu poněkud zmatené, všude stavební buňky, ve kterých sedí úředníci a navíc jsou poněkud zpřeházené. Stojíme ve frontě a koukáme, kde co lítá. Najednou koukám nad celnici, kde vede cesta pro pěší, a na ní se prohánějí dvojkoláky, směr Argetina Bolívie naložené, opačným směrem prázdné. A to vše nad hlavami celníků. Zvláštní kraj. Hranicí úspěšně procházíme, poprvé si celníci kontrolují VINka na motorkách, jestli sedí s doklady a dostáváme tentokrát dva papíry k motorce a pak už jen poslední okénko na bolívijské straně a závora se otevírá. Město je rozdělené hranicí, tak hned za čárou kupujeme SIMky a brakujeme bankomat. Dáme oběd a přesouváme se dál do vnitrozemí směr Tupiza. V centru kupujeme zmrzlinu a usedáme na lavičku a pozorujeme místní cvrkot. Uchvátí nás tříkolová taxi, co se městem prohání jak mravenci. Zalíbilo se nám tu, tak se jdeme ubytovat. Večer vyrážíme do víru velkoměsta, já neodolám a dám si na ulici něco, co se nazývá Hamburgerusa. Petr opáčil, že není hazardér a rozhodně nebude jíst. Za pět bolívanů (to je asi 16kč) se to musí zkusit. Produkt dostanu do podobného obalu jako u nás, akorát je igelitový. Nemá to nijak šílenou chuť, prostě maso v housce i s hranolky a zeleninou. Procházíme místním tržištěm, což je také zážitek, a pak se rozprší. Bereme taxi (trojkolku) a chceme na projížďku po městě. Asi 20 min. nás taxikář vozí a ukazuje v dešti různá místa, která popisuje, ale Petr mu moc nerozumí, mluví jazykem jiného kmene. Jsou tam některá španělská slovíčka, ale smysl dost často uniká. No neva, parkujeme před hotelem, platíme v přepočtu přibližně 90 Kč a ještě nějakou chvíli sedíme před hotelem a pozorujeme cvrkot mraveniště. Ty trojkolky furt jezdí sem a tam. Kolem deváté hodiny zavírají krámky a cvrkot pomalu utichá, my jdeme také na kutě.