den 94. a 95. na La Paz

2.4. - 3.4.2023

Krásné slunečné ráno jen umocnilo ten pocit nikam nespěchat. Domácí nám chtěli ještě spoustu věcí o tomto místě sdělit a Petr se tím cvičil ve své španělštině a hbitě překládal, občas s pomocí telefonu. Ukázali nám své celé království, vzali nás k řece na pláž, no pohodička a klídek. Z příjemného místa vyrážíme něco před 12 hodinou.

Jedeme krásným údolím podél řeky. Cesta je solidní, ale jak se klikatí, moc velké rychlosti nedosahujeme. První zastávku děláme po 54 km ve městečku Maragua po 2 h 20 min. Dáváme něco k pití, sedíme na náměstí a najednou se rozezní zvony a lidi, co různě postávali po náměstí, vstupují do kostela. Dopijeme a vyrážíme do serpentýn stoupat nad městečko směr 4.000 m.n.m a asfalt. Výhledy zase jiné a zase krásné.

Dnešní cíl je město Oruro. Po najetí na asfalt máme před sebou něco lehce přes 200 km, tak není na co čekat a náš pozdní odjezd spolu s pomalým průměrem nám nedává moc času na nějaké to koukání. Od snídaně jsme neměli nic k jídlu a městečka, co míjíme nebo projíždíme, nás nijak neoslovily. A tak pokračujeme stále dál s kručícím žaludkem. Aby toho nebylo málo, zatahuje se a začíná krápat, tak oblékáme nepromoky nad hornickým městem Huanui. Ujedeme sotva půl kilometru a už je tady novinka, sníh. Naštěstí ve formě břečky na silnici a s klesáním pomalu mizí. Cestu nám ještě přehradí závora a u ní vojáci, na něco se ptají, pak znaleckým hmatem pomačkají bágly, co máme za sebou, a pustí nás dál na silnici vedoucí skrz vojenský prostor. Pak už dorážíme na náměstí ve městě Oruro a zapadneme do první pizzerie a objednáváme. Já si dávám sendvič chorizo, zvyklý z předešlých restaurací, že to je velké jídlo, neb po celém dnu mám fakt hlad. Přinesou mi malou housku a v ní je párek rozkrojen napůl. Vytřeštím oči a rychle ještě objednávám pizzu. Ta už mě uspokojí a jdeme se ubytovat.

Následující den nás již čeká 240 km do města La Paz. Cesta probíhá bez komplikací a něco před třetí hodinou dorážíme na předměstí La Paz. Až doteď to byl klidný den s občasnými přeháňkami. Co se dělo v dopravě po vstoupení do města nejde ani popsat. Pro představu, všichni jedou tam, kam potřebují, neberou ohled na nic, brzdí, až když jsou těsně u jiného auta a hrozí střet. Každou chvíli někdo troubí, buď jsem tady nebo pozor nebo něco vezu nebo jsem volný taxi. Masakr. Blinkr to je sprosté slovo. Brzdová světla nesvítí nebo stále blikají, to je prý moderní. Ostatně tady blikají i potkávačky. Nejhorší jsou takové malé autobusy pro 12 lidí. Na předním okně mají napsáno, kam jedou a přes co. Jakmile na ně někdo mávne, hned zastaví, cestující nastoupí a pokračuje se dál. Nezajede ani ke kraji, ani nedá blinkr, prostě nic. Přednosti neexistují, snad jen na kruhovém objezdu, ale tu má ten, kdo najíždí na kruhový objezd. Takže kdo je víc drzý, ten vyhrává. To že se vjíždí do křižovatky na červenou, není nic nenormálního, stejně tak, že křižovatku ucpu, když jí nemůžu opustit. No nějak jsme to zvládli a jsme v hotelu, uffffffffffff.