Do Hobitína

Po snídani a pomalém rozjímání, ranním tlachání o všem možném a výměně vzduchového filtru na Bobině (kde byl vyndán KN a namontován papírák, neb se opravdu práší) vyrážíme dál. Cesta začíná poněkud zostra.

Bobinu tento zážitek trochu vyvedl z míry, ale po chvíli začala cesta stoupat a už to bylo bez vody a v pohodě. Po nějaké době jsme narazili na skvělé místo na vaření kávy. Krásné posezení s pramenitou vodou. Takto stavebně upravené prameny nacházíme na naší cestě celkem často. Tekoucí voda je zachytávána do zděných van a zde slouží pro dobytek a jiná zvířata. My využíváme jak k občerstvení, tak k osvěžení. I když se pohybujeme mezi 1000 - 2000 m n.m., teplota stoupá k 30 stupňům.

Cesta pokračuje vesele dál a ejhle najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, je tu lyžařské středisko! Nikde ani živá duše, jen v restauraci svítí lednice s chlazenými nápoji. Zadní dveře otevřeny, na stolech vysílačky, ale jinak nikde nikdo. 

Vesele pádíme z kopce dolů a pomalu nás přepadá hlad. Nacházíme krásné místo, a jak jinak, zase u jezírka, kde zaparkujeme a vaříme.

Po odpolední siestě a dalších kilometrech vjíždíme do města Usak. Motorky parkujeme v nejlepší společnosti, v blízkosti prodejen s diamanty a zlata. Nacházíme kavárničku na hlavní třídě, dáváme kávu a něco studeného. Rozhlížíme se kolem, kde chodí slečny v minisukních, krátkých tričkách a některé i takových lepších podprsenkách. No islám jak vystřižený. Je pravdou, že občas je vidět i dívka nebo žena v šátku. Je tu horko spousta lidí a město působí bohatým dojmem, mizíme pryč.

Náš další cíl je kaňon Ulubey, místní prameny uvádějí druhý největší na světě, ale to poněkud přehánějí. Délka 40-45 km, hloubka 135-170 m, šíře 100-500 m - někde i 1km. Stejně ale úžasný pohled, jak ze skleněné vyhlídky, kde máš pod nohama cca 130 m, tak z ostatních vyhlídkových míst. Plánujeme přespat v místním kempu, ale ten nemá žádné sprchy. Tak volíme místní chatičky, které připomínají hobitín a stejně tak se jmenují i podle přívěsku na klíčích. V místní restauraci hned vedle zipline a houpačky nad propastí dáváme hambáče po Turecku a pak odcházíme do ubikací. Součástí ubytování je i snídaně, ta se ale podává od 10 hod. Nu což, musíme si přispat. Jinak, co se týká kuchyně, tak jsme ještě nedostali nic, co by nám nechutnalo nebo bychom měli výhrady. A ti, co znají Tomíka, jistě nevěřícně kroutí hlavou. Akorát se sýrem má problémy, ten se tu dost dává k snídani a různě jako příloha. No prostě balkánský sýr žrát nebude.