První dny v Turecku

Naše první noc se uskutečnila ve městě Corlu. Pěkný hotýlek kousek od centra se soukromým parkovištěm. Recepční umí anglicky asi jako já, takže komunikační problém nenastal. Platím 5 € za parkoviště a vyrážíme moto uklidit ze silnice, kde vytvořily solidní zácpu. Parkoviště bylo asi 300 m daleko, dvakrát doleva, a bylo úplně plné. To je ale jedno, auta se přemístí a hned je kam stroje postavit. Odevzdávám papírek z hotelu a chceme vyrazit zpět, ale pohůnek cosi vykřikuje a po nějakém čase zjišťujeme, že chce tři papírky. Tak slibujeme, že přineseme z hotelu. Tam ale každý další papírek stojí 5 €. Nu což, platíme a vyrážíme do víru města dát si pivo. Ti, co už v Turecku byli, ví, že pivo se na každém rohu rozhodně neprodává. Hledání je úmorné.

Po několika domluvách, ve správné ulici, rukama a nohama, odcházíme do doporučeného baru. Hned po příchodu jsme způsobili potlesk a výskot od slečen u parketu. Trochu nás to zarazilo, jsme v muslimské zemi, slečny spoře oblečené a pivo na stole. Moc tomu nerozumíme a než se stačíme rozkoukat, slečny přicházejí k našemu stolu, podávají ruku a něco hovoří turecky. Podle našich tupých výrazů pochopí, že vůbec netušíme, o co jde a odchází. Během večera nás takto navštíví i všechny ostatní a některé i vícekrát. To dělaly i u ostatních zákazníků. Slečny se také střídaly u mikrofonu a oblažovaly nás svým zpěvem. Za celá tři piva, talíř okurek a talíř sýra se nám nepodařilo zjistit, co to je vlastně za podnik.

Další den jsme strávili v 16 milionovém Istanbulu. Záměr byl navštívit historické centrum. Tam jsme dorazili ve třicetistupňovém vedru a s Bobinou (BMW R1150GS), která vydávala zvuky jak z kovárny. Absolvovali jsme místní zácpu nebo možná běžný provoz společně se skútry, které se neskutečně proplétaly mezi auty. Chytili jsme místní zvyklosti a pomocí kufrů si dělali místo. Pak provedli lehkou procházku po okolí asi tak 600 m od motorek, dali oběd a mezitím Bobina krásně vychladla, ne však na dlouho. Další zastávkou byla místní pobočka Touratechu, kam se chtěl sponzor této společnosti, co cestuje s nami, podívat. Dostali jsme kávu a vyrazili konečně z města. Cíl je pro dnešek jezero Golu. Ubytko v malém hotýlku a večeře v místní restauraci na křižovatce. Když jsme vybrali pomocí překladače jídlo, tak servírka ukázala na tři jídla, co má. Přesto jídlo bez problému, pivo nemají, ale hned vedle v mini marketu dokonce dva druhy. Zítra konečně do hor.