Do Afriky za zimou a malá ochutnávka pouště

Čtvrteční ráno nás vítá šedou oblohou s padajícím deštěm. Otočím se na druhý bok a probouzím se až v půl desáté. Venku se trochu rozednilo a už jenom mrholí. Balíme věci, opouštíme hotel a snídáme v baru jménem Opera. Po příjemné snídani vyrážíme na cestu, která nás zavede na trasu TMT. Asi 4 km za městem přijíždíme k mostu a bohužel je zde vidět následek nočních dešťů.

Vzhledem k tomu, že i místní čekají až opadne voda a tvrdí, za hodinu to půjde, odjíždíme do kavárny na vynikající marocký mátový čaj. Čaj jako obvykle obsahuje snad půl kila cukru, oči se nám rozsvítí a vyrážíme na most. Zde se po hodině žádná změna nekoná. Tak opět končíme v kavárně, koukáme do mapy a začíná pršet. Padne rozhodnutí vyrazit po silnici do kempu LE Rekkam.  Cesta dlouhá 280 km ubíhá vesele a snad by mohla být i příjemná, nebýt po cestě 7 °C, deště, místy mlhy s viditelností někdy jen 30 metrů a to vše v nadmořské výšce 1300 - 1700 m.n.m. Nu což, zážitky nemusejí být příjemné, hlavně že jsou intenzivní. Do kempu dorážíme kolem 18 hod., ubytujeme se v malém domečku marockého stylu a ještě před večeří vyrážíme na oblíbený čaj. Vzhledem k tomu, že kemp vede Francouz, tak je večeře po francouzku. Hráškový krém, tajine s kuličkami mletého, zeleniny a sýra a na závěr dezert -  čokoládový dort. Radek sice po polévce prohlašoval něco o tom, že mu to již stačí, ale sežral vše a nic nenechal. K tomu jsme oslavili Radkovy narozeniny skleničkou červeného a šli umřít do domečku. Ráno po snídani vyrážíme na 80 kilometrovou cestu pouští. Chvíli trochu hledáme začátek trasy, neb na původním začátku se staví nějaké sídlo. Nacházíme a pomalu se rozjíždíme. Bohužel i zde deště zanechali mohutnou stopu ve stylu louží, ve kterých je směsice hlíny a písku. Tato kombinace si vybírá daň, kdy se Radkova osmistovka vzepne k mohutnému skoku a okamžitě shazuje neposlušného jezdce.

Vyhýbání se loužím, kluzké povrchy a bořící se kola do rozbředlého písku nás vlastně doprovázejí až na konec trasy do Cafe Sahara. Ale jinak nádherná cesta, kde jsme potkali i nízké duny, rovné pevné pisty, na kterých se dalo pořádně zatáhnout za plyn, a stejně tak průjezdy koryty řek, někdy suché jindy dost podmáčené. 

Na závěr dne jsme ještě navštívili exteriér, kde se natáčela jedna scéna z bondovky Spectre a Mumie. Jedná se o Gara Medouar. Byla zde postavena pevnost někdy v 11-12. století, pravděpodobně Almorávidci, a sloužila jako strategický pozorovací bod, úkryt před písečnými bouřemi a krátce i k obchodu s otroky.