den 67. Santiago
Pondělní ráno je poněkud ospalé, venku zataženo nízká oblačnost občas jemně mrholí. Není kam spěchat a tak se nám podaří dorazit na snídani k desáté hodině. Tam se žádný zázrak nekoná opět míchaná vajíčka,, puky co se tváří jako pečivo a pár koleček salámu se se sýrem. Můžeme být vůbec rádi, že jsme něco dostali, dnes je sanitární den a hotel má být uzavřen od neděních 14 hod. Personál se nad námi slitoval a nechal nás do pondělí. Pomalu balíme a probíráme vše co je nutno v Santiagu navštívit.
Vyrážíme kolem poledního, zamáváme z dálnice uskladněnému Hrochu a KTM, které čekají na nalodění. Před Santiagem tankujeme a dáváme nezbytnou kávičku u benzínky, která je pečlivě střežena. Pak zadat adresu do prodejny Yamaha a noříme se do ruchu velkoměsta. Na teploměru krásných 31 stupňů, no co si přát více.
U prodejny Yamaha hlídám zaparkované stroje a Petr jde nakupovat potřebné filtry. Dává se se mnou do řeči pouliční prodavač zrcátek. Stojí uprostřed křižovatky mává sklem do zrcátek, které vypadá jako by je v noci ukradl, a zastavuje auta do kterých se hodí a nabízí je. Zajímalo ho odkud jsme a kde to vlastně ta Republika Checa je. Když odešel otočím se na Petrovu moto, a krve by se ve mě nedořezal, helma nikde. Takže super, nejen, že jsem přišel o batoh ale teď i o helmu. Asi za 15 min vychází Petr s nákupem a s helmou v ruce, ta rána musela být slyšet až němu, jak mi spadl kámen ze srdce. Kouká na mě a co je? Tak mu vypravuji historku až se za břicho popadá. No nic, měníme vzducháč na místě, a vyrážíme za dalším úkolem, a to je sehnat letenky na Velikonoční ostrov.
V neděli jsem se je snažil koupit na webu a když jsem našel termín za částku co jsme ochotni zaplatit tak neprochází žádná karta. Vždy to skončí chybou a pak vyplnit vše znova. Děs běs. Tak kličkujeme městem a jedeme navštívit dopravce Latam a tam se pokusit něco zakoupit.
Vcházíme do klimatizované kanceláře a tam si uvědomuji, že čerstvě vyprané moto oblečení zas tak čisté jak si myslíme není, nu což. Ujímá se nás slečna v kostýmku, anglicky neumí a Petr nemůže vylovit z hlavy ani jak se řekne letadlo natož letenka. Ale to neva ruce a nohy spolu s propiskou zaznamenají úspěch a slečna chápe co chceme a hledá aby našla něco, za co jsme ochotni zaplatit. Daří se, a my odcházíme s taštičkou s letenkami a pobytem na Velikonočním ostrově a slečna zálibně kouká na jabloneckou bižuterii.
Hned naproti je restaurace tak to to tam jdeme oslavit, obídek a postre (moučník).
Znovu usedáme na moto a v odpolední špičce s teplotou přesahující únosnou mez vyrážíme zajistit parkování motorek během našeho pobytu. Jedeme do hostelu SUZI, kde by jsme měli uspět, ale bohužel v pondělí zavřeno. Potkáváme tu mladý páreček s obytňákem samo domo a chvíli pokecáme. Přes pokusy se španělštinou pak angličtinou se dovídáme, že jsou z Polska a bydlí v současné chvíli na Islandu. Přejdeme každý do svého rodného jazyka a semeleme kde co o cestování. Když jsme zde neuspěli odjíždíme na letiště, kde máme v zásobě ještě společnost Autopark. Zde jsme úspěšní, moto můžou zde parkovat a oblečení a helmy jsou kam uložit.
Konečně vyrážíme z města, směr lyžařské středisko Farellones. V aplikaci iOverlander nacházim kemp po cestě, tak šup za ubytováním. Bohužel po bloudění v Santiagu, neb v tunelu není GPS signál a my vyjíždíme úplně jinde a k tomu nás Mapy.cz honí nesmyslně z leva doprava, dorážíme ke kempu se stmíváním. Ale kemp nikde. Koukáme do mobilů hledáme alternativu a najednou u nás zastavuje domorodec a plynou němčinou se ptá jaký máme problém. Petr vysvětluje, že německy fakt nemluvíme a on, že máme německé SPZetky. A my, že nejsou německé ale České. Tak nám sděluje, že kemp je vzdálený asi 2km do kopce a, že nás tam dovede. Za tmy jedeme v prachu za ním, Petr je šťastný z noční vložky, neb je tma a ještě spousta prachu a už není vidět vůbec nic. Dorážíme k zavřené bráně průvodce vyjednává domovním telefonem otevření a tak pokračujeme další cca kilometr do kopce. Zde je plac na parkování a stanování, záchody a sprcha s teplou vodou to vše za 5000 chilkých na osobu(asi 120 kč). Hledáme místo na stan ale nakonec uléháme na dlažbu před sprchami. Každý máme svůj záchod a sprchu. Vaříme čaj a usínáme za úplňku měsíce. Úspěšný to byl den.