Stále na západ

Nedělní ráno se jeví jako celkem ucházející pro zraněnou končetinu, tak trasa V bude ten správný cíl. No od snídaně vše vypadá jinak než ve skutečnosti. V popisu střední obtížnost a 20% pista (off road). Skočíme ještě na střechu domu, kde jsme ubytovaní a přes benzínku vyrážíme na trasu.

Cesta na začátek trasy je asi 30 km a vypadá to, že se zde nachází poslední výspa civilizace, dáme kávu, něco k pití a rychle dál. Začátek ubíhá krásně po asfaltu a kilometry utíkají. Asi po 20 km konečně někoho potkáváme.

Trasa pokračuje dál po pěkném asfaltu a na palubě je skvělá nálada. Na obzoru se objeví pár baráčků a jak se k nim blížíme, na GPSce vyskočí bod s nápisem opusťte silnici. Vjíždíme mezi baráčky a hledáme cestu, kterou překročíme menší řečiště a dostaneme se na protější cestičku, co se vine mezi domy různého stavu do kopce. Voda, která se tu prohnala asi před měsícem, poněkud zpřeházela kamení a přesunula několik kubíků hlíny. Po chvilce nacházíme dvě vyjeté koleje a začínáme stoupat po svahu. Podle hlasu v interkomu to vypadá, že maroda tento ostrý nástup překvapil. Vyjedeme nad městečko a pak celkem příjemná šotolinka nás doprovází po treku.

No ale nechval dne před večerem. Na displeji GPS se objevila ikona s nápisem sjezd k řece po kamenech. Přijedeme k místu, kdy se cesta zlomí do údolí, pohlížím, kam až je vidět a vypadá to OK. Opravdu tak prvních 30% sjezdu do údolí pohoda, pak se objeví vymleté díry zaházené kameny, tak zatím také dobré. Interkom sice říká něco jiného, ale nakonec to také přejede. Za zatáčkou čeká překvapení. Nejenže jsou díry zaházeny kameny, aby auto mohlo vůbec jet a nezůstalo se houpat na břiše, ale ze skály jsou spadlé šutry o různé velikosti. A to už je opravdu vyšší dívčí. Pomalu chvílemi poskakuji jak po schodech a samozřejmě, že lepší je ta levá kolej u srázu. Kupodivu žádná svodidla tu nejsou. Nu což, seskáču tu hrůzu dolů a jdu pomoci Radkovi. Za chvilku jsme dole a vjíždíme do koryta řeky a asi po 10 metrech ztrácíme koleje a hledáme kudy dál řečištěm, abychom vyskákali na druhý břeh. Slalom mezi kameny je úspěšný, pak už jen přidat plyn trochu víc a výskok na břeh a šotolinka pokračuje. Akorát tak max 500 metrů, odtud dál si jí zase odnesla voda někam do údolí. Koukám, jak to je daleko na nějakou lepší cestu. GPS ukazuje přímou čárou 13 km a my nic jiného než řečiště nevidíme. Provádíme průzkum, jak to vůbec proskákat a kde jsou nějaké stopy, které ještě před chvilkou na cestě byly. Radka úplně přestala bolet noha a téměř tancuje mezi kameny. Provedeme plán a pomalu postupujeme vpřed. Po čase se na pravém břehu objeví výjezd z řečiště, hurá. Akorát škoda, že mezi námi a výjezdem je vzdálenost asi 200 m. Cestu nám ještě zpestří hluboký jemný štěrk, kde Radek elegantně zahodí báwo se slovy "kurváááá". Nakonec se tam dostaneme a zase pádíme mimo hlavní proud kamenů. Občas narazíme na vyznačenou cestu z pyramidek kamenů,  které jsou postaveny na obou krajích cesty, kde je potřeba se držet.  Dokonce i ukazatel byl na cestě, akorát už tam stojí dlouho a není na něm, co ke čtení. Boj s přírodou pokračuje pomalu dál, až najednou se přední kolo začne točit na asfaltu. Ufff je to za námi.

V městečku Tata nacházíme ubytování u bývalého ředitele školy a učitele arabistiky. Po ubytování vyrážíme na něco k snědku a protože je neděle, není to s otevřenými restauracemi moc růžové. Jednu nacházíme a než si stačíme objednat, už si vedle sedají tři Slováci a pán rodiny pronáší: "Já mám taky Tenerku, super stroj." Souhlasně pokyvuji hlavou a objednávám večeři.

Povzbuzeni intenzivními zážitky vyrážíme druhý den na trasu W. Odjíždíme od pana učitele a zanecháváme mu na místě, kde stálo BMW, pozdrav ve formě fleku od oleje. To vypustily duši Radkovy přední tlumiče. Trasa je dlouhá cca 260 km a z toho 20% offroad. Po 75 km opouštíme asfalt a začínáme lehce stoupat. Za chvíli se cesta zařízne do údolí a my sledujeme řeku pod námi (teda vlastně pouze řečiště). Dojedeme osamoceného osla, a když se přiblížíme, rozhodne se, že s námi bude závodit. Je to ale potvora podšitá, a i když to vypadalo, že ho předjedu, najednou mi kříží cestu. To se opakuje, grázl jeden. Ale nakonec vítězím, ovšem Radka trápí o něco déle, dokonce ho i vybrzdí, a když to osla přestane bavit, tak z úsměvem odkluše domů.

Cesta se krásně kroutí, projíždíme místa, kde křižujeme řečiště a skoro si ani nevšimneme, že v něm nějakou dobu jedeme. Stopy po autech jsou dost zřetelné a občas pomáhají vyskládané mohyly z kamenů. No i přesto se jednou spletu a málem brzdím domorodcům v obýváku. Tak si tak poskakuji po kamenech a najednou zahlédnu obchod, brzdíme a dáváme si malé občerstvení a lehký odpočinek.

Vyrážíme dál, asi za 5 min. dostihneme předjezdce a pak konečně vyjedeme z koryta. Potkáme vyflusaného cyklistu, co do sebe leje nějakou tekutinu, a za zatáčkou začíná výživný výjezd. Radek komentuje: "Ještě, že byl odpočinek." Vydupeme do vyšších pater a cesta pokračuje údolím dál. Po celou dobu je údolí zelené, tak se není co divit, že každou chvíli potkáváme nějaké domky a někdy dost veliké. Vůbec nechápeme, proč tu tak veliké stavby stojí. Poté vystoupáme nad údolí a najedeme na marockou D1. Po té letíme dvacet kilometrů, než se zase napojíme na asfalt. Ale ani tato část není vůbec nudná. Sklesáme krásnými alpskými serpentinami (bez svodidel) do údolí a opět je na co koukat. Dnešní trasu W zakončíme v Camp Hotel Amerdoul.

Ještě v pondělí večer tj. 6.4., zjevně dobře naladěn po dobré večeři, kouká Radek do svého iPhonu a hledá informace o následující trase X . Trasa je sice jen 88 km dlouhá, ale 70% offroad. Nachází dvě informace, jedna hovoří náročný konec trati v kamenech a druhá krásné rychlé vypalovačky. Usoudí, že ta druhá je pravdivá, neb jeho přední vidlice v sobě skrývají ještě poslední zbytky oleje a tak se musí využít.

Ráno tedy naskakujeme na oře a vyrážíme. Hned od začátku pěkně do koryta řeky, ať se nám rozproudí krev. Na teploměru 29 stupňů, co víc si přát.

Co bych asi tak napsal o této trase, asi nejvýstižnější popis je dakarská etapa. Bylo od všeho trochu a v okolí nebylo na co koukat, jen savana, kam až oko dohlédne. Malé kameny, velké kameny, ještě větší při výjezdu z koryta řeky, písek, feš-feš (naštěstí jen 10 m a i tak za mnou okamžitě stěna prachu), rovnou hlínu bez sebemenších kamínků (kde se dá opravdu jet) bez varování vystřídá cesta plná ostrých kamenů. Což se stává osudným. Když jsem ten kámen zahlédl, bylo jasné, že to nedopadne dobře. Vidlice cvakly nadoraz a málem jsem si ustlal na kamení. Přední kolo bylo prázdné téměř ihned. No alespoň je o čem psát. Po opravě cesta bez výrazných změn, snad jen poslední dva kilometry na oblázkách. Vůbec mi není jasné proč tu ta cesta je. Nic jsme nepotkali a z obou stran za kopci vedou asfaltky. Asi to tu je jen pro takové blázny jako jsme my. Oběd dáváme ve městě Assa.

Původně jsme zde chtěli přespat, ale bylo celkem málo hodin, tak koukáme do mapy a rozhodneme se přiblížit k oceánu. Na spaní zakotvíme v ubytku jménem Tarmguist.

Ovšem po cestě do místa bydlení nás potká celkem nečekaná podívaná. Už nějakou chvíli jedeme v dost silném západním větru, a jak se tak točí silnice, každou chvilku fouká z jiné strany. Dohlednost je taková nic moc, řeklo by se opar. Chyba lávky, je to prach. A v jednom místě, kde je vítr opravdu dost silný nás potká toto.